V Česku je podíl dálkového tepla na dodávkách tepla pro domácnosti téměř 40 %, což nás spolu se Skandinávií řadí mezi premianty v Evropě. Právě centrální výroba tepla umožňuje efektivní nasazení technologií pro výrobu nízkoemisního tepla jako jsou tepelná čerpadla, kogenerace či ZEVO (zařízení pro energetické využití odpadů). Pro naplnění tohoto potenciálu však teplárenství potřebuje silný legislativní a regulatorní rámec, odpovídající výzvám, kterým tento sektor čelí.
V květnu 2024 představilo Teplárenské sdružení České republiky (TSČR) studii „Potenciál využití nízkoteplotních zdrojů tepla v soustavách zásobování tepelnou energií (SZTE) v ČR“, podle níž by do roku 2040 mohla téměř třetina tepla pocházet z nízkoteplotních zdrojů energie využitých pomocí tepelných čerpadel.
Provoz tepelných čerpadel je však velmi závislý na okolních podmínkách a zejména v zimě bude docházet k, v závislosti na zdroji menší či větší, redukci jejich výkonu i účinnosti. Dalším významným faktorem je proměnlivost výroby elektřiny z OZE a s ní spojená velká fluktuace ceny a emisní intenzity elektřiny ze sítě. Jak ze studie TSČR vyplývá, významné místo ve zdrojovém mixu proto budou nadále mít také další zdroje včetně plynu (ve všech podobách), využitého z velké části v plynové kogeneraci k výrobě elektřiny i tepla (Obrázek č. 1).
Porovnání nákladů na integraci tepelného čerpadla nebo kogenerační jednotky do soustav zásobování teplem a energií (SZTE), návrhy opatření ze strany TSČR na podporu rozvoje tepelných čerpadel i zefektivnění teplárenství, pohled na provozní podporu KVET v ČR a zkušenosti z Německa – to vše a více se dozvíte v článku Milana Šimoníka, technického poradce Cogen Czech, pro magazín Energy Hub.